Anotace: duben 2010

Nad mořskými řasami vznáší se voda
je vznešená svou panenskou vůní
a svými krystalky soli
jak kodaňská Malá víla
co hledí na jeden bod
co hledí do dálky
jak Viktoriiny vodopády
co vynesly páru na svých rukách
a ona pak prudce vzlétla
jako stará vážka
co zatoulala se
co snad rozpustila se v divokých malinách
každý den ztrácíš se
každý den uticháš
lidská pokoro
vždyť…
monopol na pohlaví neexistuje
a přesto to jen říkat nestačí
vlečeme naše tělo
skrze propasti na vrcholcích střech
co po nich stéká dolů prudký déšť
a já bojím se, že tě již nenajdu

Publikoval(a): Martin Kredba, 13.2.2012