Anotace: Myšlenky bloudí a stále se vracejí na místo činu.

Malý hrací strojek
ve vzniklém hořkém tichu
na posledním tónu
odešlas mi z domu
volajícímu hříchu
naslouchám
a ptám se
na čí trase
cinkají ty zvonky
a čím vlastně jsou
uzamčenou zahradou
neproniknutelnou tmou
čekání ve tvých očích
za sebou nechal jsem
a doteky pocitů
domnění a přání
bez ustání
mám prý to ustát
zima je čím dál víc hustá
a volání ze vzdechů strání
proklínám ten čas zamykání
bolavé stýskání
nepřestává
možná jsi byla
má krásko
láska pravá

Publikoval(a): 1a, 10.2.2012