Anotace: Někdo, na koho bych ráda konečně narazila

Nevím, jak zavraždit vlezlou iluzi
že jsem do tebe šíleně zamilovaná
jak nadobro zapudit hučení meluzín
čím zaplnit dutá a mrazivá rána.

Jak se tě zbavit nejlépe natrvalo
a nechat se svést hned za prvním rohem
zapomenout, co se tehdy stalo
beze slov prohlásit slastné sbohem.

Tak doufám, že zítra na něj narazím
na pana Nikoho, v krvi tisíc promile
zahořklé radosti, že tě podrazím
a budu se tvářit, že jen omylem.

Publikoval(a): Sedmnáctka, 9.2.2012