Anotace: Svět je takový jaký si ho uvědomuješ :-)

Sám sobě vším,
přesto mě však napadá, jak se jenom odvděčím.

Ruku mi dej,
víc se neptej, jen se dívej.
Ukážu Ti v srdci záři, zahřeji Tě na Tvé tváři.
Jen se dívej, nepovídej, lásku, krásu kolem vnímej.

Malé děti křičí, skáčou, přestat ani nedovedou,
šťastné, že je prázdnin čas, křičí , skáčou zas a zas.
Mladý muž co na kytaru hraje, oči slastně přivíraje,
z tónů, které libě zní, tu milenci se smějící,
jen tak v trávě leží si tu, v noci jasné za úplňku,
počítají hvězdičky, smím se dotknout já i ty.
Na lavičce opodál,slunce hladí další pár.
Matka co své dítko kojí, nespustí z něj svoje oči.
Tu starý pán jež tiskne kotě, chránící ho před deštěm,
pes co při něm věrně sedí, opětuje pohledem.

Ptáci si zas prozpěvují, probouzí se celá Zem,
zazelená, rozsvítí se, kapky rosy třpytící se na malinách zrajících.
V mlze husté, barvy co se derou na svět,
ze stromů se snášejí, na cestu si padají.
Větřík co si s nimi hraje, v kouzelné to změti barev,
namaluje přikrývku, pro vánoční nadílku.
Ticho rána oblečené v kabátku co nezahřeje,
bílý, krásný, čistý je, do jara vše přikryje.

Pocit hladu, žízně není, jen tak z dálky pozoruji,
svět, který se stále točí, bez dechu a s láskou v očích.
Jediné co zůstává zde, jemnost, v které utápím se,
kostka cukru v hrnku s čajem, rozpouštím se,
sladce ,ach tak sladce.

Skrze Něj se odvažuji, proměňuji v tato slova,
slova, která láskou jsou,
To abys tak pochopila, že Jsem Tebou a Ty Mnou…

Publikoval(a): Lucia V., 9.2.2012