Anotace: iII

V horách a ve vůni staletých dřev,
v poklidné krajině
v žitě a víně
do reje válčení se převtělí hněv.

Dobře shlédni nepřítele.
Druhý stvořen,
pýchou mořen,
první zradil stvořitele.

Kříž svého trápení nesundáš z ramen,
v žalu moři,
když země hoří,
když anděl Světlonoš zažeh´ svůj plamen.

Po míru, po štěstí dávno je veta.
Prodejní vrazi,
i v žáru z nich mrazí,
radost pak spálí celého světa.

V tom konečně promluví andělé zloby.
Na koních. V šarlatu.
Věstící odplatu,
stanou se obrazem kruté své doby.

Do země zadupou ho koně splavení.
FOEDUM INCEPTU
FOEDUM EXITU
pak sám shoří ve svém plameni.

Nakonec jako na pozdrav.
V smradu krve. V potu pachu,
bez zájmu a beze strachu,
přeletí motýl...
…smrtihlav.

Publikoval(a): R.Samildanach, 30.1.2012