Anotace: psáno asociativním psaním, neměl jsem tušení, co vznikne, nechal jsem se vést verši...

Co to běhá v našem bytě
počíhám si na tě v skrytě,
podle toho obrysu,
hádal bych tě na krysu,
krysu, co má velké hobby
okrádat mě o zásoby.
Políčím jed na krysy,
nikdo už tě nevzkřísí.

Ale hochu, to je omyl,
já jsem skřítek, Kredencomil,
žiju si tu s Tebou skromně,
proč mě nechceš ve svém domě?

Ty´s ta straka, co tu krade ?!
Mám tě trpět, kamaráde?
Ale kdepak, lačný skřete,
zde ti pšenka nepokvete.

Milý chlapče, zanech zloby
a rozděl se o zásoby,
mně stačí jen dvě tři sousta
zbude Tobě toho spousta.

Nenaletím na tvé rady,
přivedeš si kamarády,
dáte si co hrdlo ráčí
a mně zbudou oči k pláči.

Nestrachuj se o svou spíž,
že jen sklízím, kde jsem nesel,
až mě poznáš, pochopíš,
že já skřítek jsem vždy vesel.
Budou-li dny plné strastí,
usměješ-li se v nich zřídka,
do očí se vrátí jas Ti,
vzpomeneš-li na mě, skřítka.

Publikoval(a): Jenda P., 28.1.2012