Anotace: Tohle není rada, rady mně nepřísluší, pokud mě o to někdo vyloženě nepožádá... je to jenom pohled, názor, vím, že se to v životě stává, lidé se rozcházejí, scházení, nové lásky nacházejí... je to normální běh života. Věnováno...

Příteli,

rány se časem zahojí,
až jizvy vyblednou,
vzpomínky hluboko upadnou
do podvědomí…

Ne, nikdy se nezapomíná,
na to špatné, bolavé,
zůstanou jen závoje mlhavé
v srdcích ukryté…

Chtěla se jenom bránit,
žít svůj život šťastně,
snad neuvědomila si své činy,
co končí bolestně…

Nezazlívejte si svoje city,
nevrážejte do nich nůž,
jste jenom lidé, jako my všichni,
jste žena a muž…

Najděte společné řešení,
a dejte boji už vale,
není zapotřebí další rán a slzí,
co trvají léta stále…

Myslete na svoje děti,
ne jenom na sebe,
spoléhají na mámu i na Tebe,
že utiší se hádky…

Nebijte se a nevydírejte,
tak si spolu sedněte
a hlavně dětem to vysvětlete,
brzy také dospějí….

… a budou mít svoji lásku,
však lépe se jim to pochopí,
když uvidí, že máma s tátou,
dokážou být přátele, i když nejsou manželé.




Copyright © 2012 NikitaNikaT.

Publikoval(a): NikitaNikaT., 28.1.2012