Anotace: Vzpomínky jsou jako strom, pevně zakořeněny v našem těle...

Vzpomínáš si na to?
Zdá se to tak dávno,
seděli jsme spolu u řeky,
vítr nás hladil po tvářích.

Jakoby vše ale odvál pryč,
zbyly jen bolestné vzpomínky,
moje srdce marně křičí,
proč nejde čas vrátit?

Schoulený někde v koutě,
potichu se krčím,
skoro ani nedýchám,
vzpomínky už blednou.

Vrátí se to někdy?
Uvidím ještě tvůj úsměv?
Život je těžká cesta,
obzvlášť bez Tebe.

Publikoval(a): Abraham, 20.1.2012