Anotace: ...

Nulovej večer,
ani tom nejzajímavějším průsečíku
se nic neděje;
jen sta kilometrů železnice
a rozjařený pošmourno...

Lidi si nevěřej
protože nejsou monotónní;
nevěřej ani monotónní tmě,
když hážou na nos měsíce
kila nahnilechj rajčat...

V jedný chvíli se ti směje,
od srdce a do tváře -

Důvěru si pučujou na lichvářskej úrok,
protože už ji všechnu rozházeli;
takle aspoň můžou fňukat,
že jejich důvěrovej kapitál
někdo jinej utratil...

Už je načase vdát se zesnulejch přání
a s hlavou mnišsky skloněnou
dát se na pokání...

Publikoval(a): Lugilla, 20.1.2012