lež

Jako kradmá děvka umí se vtísnit do mozku, jak vražda beze svědka. Zabíjí pomalu,lstivě a zákeřně, lásku tak bez bolu, ničí a rozrývá pospolu... a vždy přímo úměrně... Ať dítě,či dospělý muž, vrazí tou lží do matčina srdce jedovatý nůž. Můžeš ho vytáhnout? Pohladit? Pofoukat? Lži hlavu useknout, v dobro zas zadoufat... Můžeš! Můžeš.... Ale chceš? Počkám, přec lež krátké má nohy, a proto věř!!!! Pohlaď, pofoukej. potichu jí do ucha zabroukej. Roztají ta zmrzlá slova a věř... bude tě milovat!!!! stejně hluboce ZAS A ZNOVA!!!!!!!