Anotace: o nemocné duši

Jsem, ticho
co plíží se ti v zádech.
Jsem, vzduch
na který ti stačí jeden nádech.
Neboj se, slov blaznívích
jenž jsou ostré jako střepy...
že s tebou něco je
to vidí i slepý!
Jsem, hlas
co kříčí v tvé hlavě zmateně
Jsem, díra
co zeje naproti ve stěně.
Neboj se, jsem jak motýlek
co poletuje kolem
sem tam, nahoru a dolu
jakoby všechny tvoje představy
seděly u jednoho stolu!
Jsem, bolest
co táhá za tvoje svaly.
Jsem, dítě
které ti rodiče už dávno vzaly.
Neboj se, a naslouchej mému hlasu
neb jsem ostrým střepem co zarývá se v kůži
až teče krev
jakoby si slyšel ďablův zpěv!
Jsem, zlo
mě nemusiš se nikdy bát.
Jsem, šilenost
které se můžem společně smát.
Neboj se, neb mě vždycky zříš
já počkám až mě v zrcadle uvídíš!
Jsem, ty
a ty to víš...

Publikoval(a): John Henry Holliday, 10.1.2012