Střepy

Jsem, ticho co plíží se ti v zádech. Jsem, vzduch na který ti stačí jeden nádech. Neboj se, slov blaznívích jenž jsou ostré jako střepy... že s tebou něco je to vidí i slepý! Jsem, hlas co kříčí v tvé hlavě zmateně Jsem, díra co zeje naproti ve stěně. Neboj se, jsem jak motýlek co poletuje kolem sem tam, nahoru a dolu jakoby všechny tvoje představy seděly u jednoho stolu! Jsem, bolest co táhá za tvoje svaly. Jsem, dítě které ti rodiče už dávno vzaly. Neboj se, a naslouchej mému hlasu neb jsem ostrým střepem co zarývá se v kůži až teče krev jakoby si slyšel ďablův zpěv! Jsem, zlo mě nemusiš se nikdy bát. Jsem, šilenost které se můžem společně smát. Neboj se, neb mě vždycky zříš já počkám až mě v zrcadle uvídíš! Jsem, ty a ty to víš...