Anotace: ...

Jede sama autem svým,
jede někam za štěstím.

Což náhle se nestane,
autu dojde palivo.
Uprostřed tmavého lesa,
Má takový pocit, jako když vojáku dojde střelivo.
Na sedačce leží rtěnka a vybitý mobil,
náhle cosi zaslechla.
Snad to byl jen omyl.
Avšak její tělo zalil pot a strach,
co když na ni někde v hustém křoví
čeká vrah.
Jak kdyby předvídala budoucnost nebo to jen sní ?
Shrbená postava, míří krokem, spíše skokem
k ní.
Auto je zamčené,
okýnka zavřená.
Sotva dýcha,
strachem je sevřená.
Už nezbývá žádný čas.
Chce se jí křičet, avšak došel hlas.
Už dokonce vidí do tváře,
té děsné nestvůře.
Brečí, brečí,
nic jí už nezbývá.
Sklo už je rozbité,
smrt se za ním déle neskrývá.

Všude leží ticho,
měsíc svítí.
Zemi září pleť
a nestvůra vyčkává
na další oběť.

Publikoval(a): Marek Chlubna, 6.1.2012