Anotace: ...

jednou v životě
mě vzala panna vody

pravila že leknín slzám odolává
ve hlubinách a tůních
se štěstí s láskou snoubí
a ona by si ráda
vstoupila
do mých nálad
aby je rozesmála

ony a vítr v temných hvozdech sílí
na lesním tichu spí v mechu s tajemnem
kam přijít smí
jen ve snu modré víly
černovlásky
v závoji bělostném

v ten čas měsíc i kapradí osvítí
na paloučku počne žen čarovný rej
a kdo sám v mechu spal
náhle se jedné chytí
tak vepsáno jest
tyrkysem nocí v děj

v jitru
mlhavém a chladném
závojem svým je přikryla
a v bosém kroku ladném
nahá do tůně vstoupila

zdali chci jen hýčkat šat
a víc již se nesmím ptát

kam smí voda až?

po kotníky..lýtka bílá..
i kolínka pohladila

a černovláska stále nořila se
a poutník měl se dívat
jak celá omývá se?

zapomněl on na ostatní víly?
ty nálady rosné
jež kdysi rozjitřily

jednou v životě
mě vzala panna vody

a zrodila se dívka leknínů
křehčí andělského kvítka
křehčí něhy pro ztichlou zimní hostinu

leč z vody

odešel jsem
smuten
opustil deštivou rodinu

až potkáte tu dívku bílou
černovlásku s vodní silou
řekněte jí že rád jsem šel
do tůně abych dceru měl

i když ona zlobí
to dnes prostě bývá
cosi líp se hodí
a v padajících erách mokrý sníh
stopy citu smývá
až na dobu srdce klepe
strachem z rosy
růží v ohni
v nichž bloudím snivý v modrém světě
do usnutí sněženek
pro ni
pro dceru jezer
což nepřiznám nikdy navenek
jak ztracenec vesmíru plačící na kometě
jednou v životě
mě vzala..

a jedenkrát na mé tělo padla
rozvlnila hladinu
a najednou snad v duze rozesláblá..
poslední šíp
to on
ji rozplynul

Publikoval(a): J's .., 30.12.2011