Anotace: ????

Léčím si bolavé rány
máčím slzami
od Vánoc zavřené brány.

že by nikdo neslyšel
můj nářek tklivý
když vločkami sněhu odešel,
tak tajemný a tklivý..

Zůstaly stopy ve sněhu
a já, ve smyslové onanii
myslím na něhu
jak na závislou bulimii.

Toužím cítit ten spalující žár
toužím slepit
dát dohromady, rozpadlý už pár....

Pár????
Jeden, dva....???
Kolik ještě?
A venku místo vloček,pouze kapky deště
zchladí ve mě touhy spalující žár.

A tak zůstal ve mně,
v očích fantazie,
pouze sněhový závan,
lidské smyslové onanie....

Publikoval(a): anděl z majáku, 28.12.2011