Anotace: souboj věčných symbolů

Odvěký boj

Jedna strana hoří,
druhá nás zchladí.

Na první pohled hebkost, jemnost a krása z ní vyzařuje,
po nahlédnutí temné, hrubé a nevyzpytatelné jádro, ale nalezneme.

Vzduch a svoboda jí obklopuje,
chlad a déšť jeho místem také ale je.

Jeho hlas nás hrůzou naplňuje,
její zpěv nás zase uklidňuje.

Nazýváme jí prvkem života,
po které plujeme a dostává se do našeho těla.

Zkázou lidstva ale i objevem on je,
znetvoří nás při zneužití,
pomůže nám při správném použití.

Jakoby pírko lze první stranu nazvat,
kdežto druhou stranu lépe ani nazývat.

Maska zkázy na světle působí nenápadně,
po jejím nasazení v nás, ale boj začne.

Odvěký střet temnoty se světlem
nebo také boj ďábla s andělem.

Symbol míru na nebi bílá holubice se zobrazuje,
naproti tomu, symbol postrachu a smrti, tedy havrana kolem ní poletuje.

Lidé tyto symboly od pradávna znají,
vítěze těchto soubojů se nikdy nedozví.

V každé duši souboj dobra a zla probíhá,
emoce průběh odkrývá.

Jeden nad námi stojí,
druhý si stále za našimi zády drápy brousí.

V zajetí dvou tváří se lehce ocitneme,
když z naší osudové cesty sejdeme.

Těžko nazvat co se s námi děje,
když brečet, křičet nebo pomateně se smát chceme.

Neexistuje jednostranná či neposkvrněná duše,
jelikož stejnak postupem času,
se v každém odehraje odvěký boj
a ukáže své dvě tváře.

Publikoval(a): Scorpio17, 21.12.2011