Anotace: ...

Mohutné tělo Seiny
pohlcuje slzy štěstí,
sama zaplavená jmény
obávaných zvěstí.
Dívají se zpod mříží
protékajíc starobylou Paříží...

Zkroucené tváře stromů
šklebí se -
pažemi z mramoru
sahají
po sklenkách anýzového likéru.
Kdysi mohla čirá radost znát
svůj úctyhodný majestát...

Jednou přebolí
i ta roztoužená vteřina
v rozumářské svévoli
sněhová vločka pochopení
díky za ni - se rozpustí
opuštěná v horké dlani...

Publikoval(a): Lugilla, 21.12.2011