naděje
naděje
Srdíčko bolí a duše pláče.... v dáli někde v tichu lesa píplo ptáče. Čeká na šum křídel mámy, ale ticho lesa, stromů a strach pouhý je tu s námi. STRACH, to slovo pouhé a znamená tolik, co tok myšlenek za žití dlouhé. A dlouhé jak? Dá se vůbec změřit? a je vůbec něco, v co člověk nebo ptáče může ještě věřit???? Ano a křičím z plna hrdla- "Naděje!!!!!Naděje!!!!" Ale život je hra a někdy bez děje. Někdy jsem herec, jindy divák pouhý, přesto je mé srdce,byť tolikrát bolavé- plné touhy! A tak ptáče v tichu lesa usíná, jde spát.... a já???...... nechám si o své naději krásný sen zdát......
Publikoval(a):
anděl z majáku, 17.12.2011