Anotace: opět jsem zapojila fantasii...

Mám starou mapu,
která mě provází
houštinami i mýtinkami
tvého srdce a tvé duše
ve vrstevnicích vysokého tlaku.

Jižní šířka levé srdeční komory
je příbojem dobrodružství;
Jitřenkou pahorkatin,
kde roste meruzalka s ocáskovcem
spojeni věčným poutem pokory.

Obě tvé plíce znají tu kořenitou směs
plodů agáve a oddenků krvokvětu,
kde líhnou se šlechtěné larvy
baboček v admirálském,
v jejichž křídlech lodyhy štěstí zrají.

Jako průvodce důvěrně znám
i děravou morseovku tvého já
i čtverylku nadšených krvinek,
když se jako blázen zamiluješ
a které svádí k rozpustilým hrám.

Nyní spějeme k pomoří myšlenek a citů,
kde dochází k soutoku mnoha řek –
tady pluje žal a bolest, tam zas um;
támhle se žene nadšení a touha,
připodobněná polárnímu svitu…

Dalekohledem vidím prohnutý ekvátor,
kolem jeho hranic roste
smuteň a iluminovaná vratisluň;
od přesličky po plavuň
jsi dobrotivý predátor.

V dutině lebeční vyvěrá
křišťálový ledopád –
dnes duje příznivý vítr
a plochojevnost je průzračná;
vavřínový věnec ale dostane důvěra…

Alpská růže ti vykvete ve tvářích;
Leo Minor dá očím meziplanetární jas
a dokonalá sounáležitost
styčných bodů při nultém poledníku
v harmonickém celku skvostně zazáří…

Publikoval(a): Lugilla, 13.12.2011