Anotace: emoce nám vzplanuly, ale rychle zhasly

Kráska v pustině

V daleké zemi a pustém kraji,
krásu nalézáme, ale ztrácíme i ji.

Naše mysl do dvou moří propadne
v jedné se utopí a v té druhé si zaplave.

Plavba a pohled na moře nás uklidňuje
a naše starosti tím jen oddaluje.

V jednom moři najdeme ale i určitou krásu, hebkost a smyslnost
a naše tělo se od něj již nechce nikdy odtrhnout.

Jeden poutník toto místo nalezl
a jakoby si určitou barevnou mozaiku svým pohledem poskládal.

Mozaika byla velmi barevná
ale stejně tak tajemná.

Jedna část obsahovala pustinu,
kde, poutník nalezl květinu.

Nebyla vůbec trnitá,
krása byla pod jejím květem schovaná.

Přemýšlel, zda tuto krásu utrhnout
nebo jí někomu jinému přenechat.

Nakonec jí tam přece jen nechal,
jelikož byla zde ponechána pro osobu jinou,
to s lehkou trpkostí poznal.

Smutný z toho nebyl,
pouze svůj odchod od ní nestrávil.

Poutník zachoval, ale chladnou hlavu
a vydal se na novou honbu po novém květu.

V pustině nějakou tu dobu ještě zůstane,
ale s novým krásným pocitem,
kdy na krásnou nerozkvetlou lilii nikdy nezapomene.

Publikoval(a): Scorpio17, 12.12.2011