Anotace: hodina strávená při pohledu z balkónu...

Má hlava je ve znamení slastného ticha,
takový klid musí být na povrchu Měsíce;
stav bez tíže a jeho nehlučná echa -
zrádná uhlopříčka a také kolmice...

Všechny své pocity, i ty hodně hluboko
přišpendlila jsem na nástěnku;
blízko sebe i navždy daleko;
modlím se ke špičkám stromů...

Okna paneláků slunce nevyšije,
stejně jako moje neklidné oči,
jen schází jim tmavě modré žaluzie,
aby se nám stejně jevil svět...

Auta mají ve tmě duši;
futuristická srdce z plechu,
která tvarují jádro sladkých moruší -
a já čtu si ve stopách vzorků kol...

Z nebes volných a nekonečných
visí můj skleněný lustr;
nabíjí hvězdy ve stádiích zárodečných
nevypočitatelnými volty úsporné žárovky...

Sedím uprostřed deštného pralesa;
palmové listy zakrývají vždy půlky domů
v kubismu jedinečné chvíle tkví noblesa
mých nezralých let...

Publikoval(a): Lugilla, 10.12.2011