Anotace: jednou jste nahoře, pak zase dole

Mezi nebem a peklem


Každý člověk stále cestuje,
jednou je nahoře a pak zase dole.

Nejhorší ale na tom je,
když náš cíl stále v nedohlednu je.

Naše duše je nervózní a zahalená do temného stínu,
z kterého není někdy útěku.

Jakoby stále padáme,
až se v samotném pekle nalézáme.

Zde jen smutek, samota a temnota panuje
a zde má duše stále putuje.

Existuje ale malé světlo,
které mě vždy ze dna vytáhlo.

Až v samotném nebi jsem se ocitl,
kde štěstí, lásku a důvěru jsem jen našel.

V tomto prostředí mi krásně bylo,
ale záhy vše skončilo.

To krásné světlo, které mě ze dna pekla vytáhlo,
záhy ránu dostalo a do propasti padalo.

Štěstí a dobré srdce ho zachránilo,
i když teď samotně na pomezí dvou světů se ocitlo.

Duše má rozpůlená teď je,
na jednu stranu jsem rád, že ten člověk stále u mě je,
ale na druhou stranu ta bolest a samota jen těžko přejde.

Vidět toho člověka mě štěstím naplňuje,
ale zároveň i smutek se u mě najde.

Toto putování těžké a vyčerpávající je,
ale mé světlo nalézám stále u sebe.

Člověk je hold někdy nahoře,
nebo se ocitá opět dole.

Publikoval(a): Scorpio17, 6.12.2011