Anotace: ... dostala mne..

u slunce jsem
a tmou hynu
deštivý jak nebe z plamene
spím v samotě v níž přijímám tvých stínů
ač blízko ženy
přece z kamene

a zlomen deštěm lunosvitu

leskem padám nad pelestí
kloužu po skle z polštářů
do hvozdů do neřestí?

jsem žebrák mrazu na rozcestí
a ty křičíš ticho tam!

co jít k lesním tunikám
v soumraku vodních bohů?

v rohu
v šeříčkové kleci bolu
v teskno zmohlé démony lání
na mé jsoucno chrstlé k udolání
v nichž drancují mou duši

ta sněhová ržání
od běloučkých koní - slz marností

i mých čekání.....

sám již v žalu obrouben
v zítřku uzdím vítr do hlaholů

i což !?! i což

já v cizotě
já dolů

i vzpomínat chce srdce na krajinu
v níž do očí jdou
naděje blankytu
šeptaných s pokorou


ač nepatřím již k vám
ba ani k princeznám
osikám
hvězdám
třesoucích se....

sám v zimu osychám

proč k vůním šátku tvého
na dlani citu hřejivého
jsem čímsi připoután

nech svou slzu pro mne
slzo osvoboď mne

i ne!

osvoboď se múzou
osvoboď prosím

foukej
vaň..

ó křídli okřídli...

leč místo volnosti
v zamčeném nachu rán

já budu navždy navždy sám!

tak v melancholii rosívám...
tikání do ticha
co láska neslýchá..

kde štěstí nesídlí...

Publikoval(a): J's .., 4.12.2011