Anotace: Šedivé vzpomínky na těžký život lidí, kteří neměli to štěstí...

Jdu si takhle po ulici,
v Bronxu nebo Harlemu,
dám si k jídlu tak dvě pizzy,
potom jointa a už jdu.

Ňákej tanec, rap a basket,
zbraň a pití, někdy fet,
vykradneme supermarket,
ovládneme stovky ghett.

Vidíš naše černý tváře?
Všechno ti teď seberu,
vychází z nás jasná záře,
někdo tu nechal dceru.

Tu jsme těžce zneuctili,
nikdo nám to nevyčítá,
svědomí jsme probudili,
seznam mrtvých stovky čítá.

Tohle život ulice je,
žádnej cukr, jenom bič,
žije se tu bez naděje,
každej je tu son of a bitch.

Ruce tvrdý, slzy v očích,
nikdy se to nezmění,
směr života tu nestočíš,
sama krev tu pramení.

Malý děti v popelnici,
jehly píchaj do paží,
neskončíš tu v nemocnici,
tvoje maso vydraží.

Levný holky jsou tu všude,
život rychle utíká,
kdo králem ulice bude?
Smrt se tě tu dotýká.

Na ulici proudy krve,
hlavy mrtvých v kanále,
nejlepší přijde teprve,
všichni máme namále.

Všechny kára kradený jsou,
milost tady nenajdeš,
slušný lidi, ty už nejsou,
když máš love, tak zajdeš!

Nikam nechoď beze zbraně,
nebo skončíš v pangejtu,
nesmíš říkat: „dáme na ně“,
věřit prostě nesmíš tu.

Na bílí se dělá lov,
nálepku vetřelců maj,
kámo, říkám ti fuck off,
radši tuhle hru nehraj.

Nic se tady neodpouští,
takže chyby nedělej,
jako kdyby jsi šel pouští,
kosti se ti vybělej.

Slova tady nemaj váhu,
nechcem žádný hrdiny,
jakou mám životní dráhu?
Sejmout dvě, tři rodiny.

Když chceš poznat špínu světa,
tak na správným místě jsi,
brzy po nás bude veta,
všichni tady žerem psy.

Život stejně nemá cenu,
všechno dobrý ztratíme,
tak přijď někdy na návštěvu,
v mžiku ti ho zkrátíme.

Publikoval(a): Abraham, 4.12.2011