Anotace: ...

Každá buňka v tvém těle
snoubí v sobě na sta umělců;
vždy dáváš mi znát směle,
že hledáš únik
z Ráje zbloudilců...

Občas ti nestačí vzduch,
klid v myšlenkách doznívá,
smutek je tvůj věrný druh;
a ty šeptáš mi z horečky
slova něžně blouznivá...

Večer mi omotáš svou důvěru
pevně kolem boků
a lehoučký proud dechu
zažene lodě barev
do útočiště svých doků;
na oplátku ti připravím
lože v lesním mechu...

Tvá kůže pod mými prsty
brní jako křídla v letu vážky;
provedu tě tajemnými místy,
kde přivítáme dešťové srážky

podívej
duha padá
z blankytných oblak...

Publikoval(a): Lugilla, 3.12.2011