Anotace: ...

Odhal roušku tajemství,
která kryje realitu;
v něžných citů hájemství,
hříchy odpustím...

Naděje ti přes ramena hodí pléd,
její světlo pronikne zešedlým srdcem,
pohladí pletence žil a cév,
které v tom smutku zapomněly žít...

V dálných stepích mléčného obzoru
dají se nalézt divy přírody;
i bez chladného rozboru
uvěříš...na první pohled...

Trochu něhy na víčka snesu ti,
toužíš-li po ní
v modravém okvětí
stydlivých pomněnek...

Publikoval(a): Lugilla, 1.12.2011