Anotace: Tohle jsem dala dohromady při nekonečném kodrcání v autobuse...

Uplakané sklo saje polibky deště,
silnice rachotí pod koly aut;
trudomyslný astronaut
po kapkách ztrácí
tento Boží dar...

V strašidelné zeleni tújí,
vítr očerňuje listopad
v nářku mrtvých pařezů a klád
zní do dáli
pohřební rekviem...

Lakovaný asfalt chodníků
běží svůj maratón
zná jen každodenní shon
vzteklých podpatků
pod oblouky svítilen...

V kanavě kalendáře umírá rok,
šedivé fasády smutných domů
dlí v mokrých stínech stromů;
do holých svých paží nalákají
akorát hejno starých vran...

Nevkusem křičí nákupní centrum -
monstróznost ve žlutém kabátu,
na těle kdejakou záplatu;
studený vichr zvedá se -

a Země jej žaluje...

Publikoval(a): Lugilla, 30.11.2011