Umělec letargie
Umělec letargie
Malíři obrazů vdechují barvám život
rámy neudrží jejich fantazie
sedím tu se svým pozadím
a maluju čerta na zeď
jsem umělec letargie
Sedají si na mě mouchy
v očích mají očekávání
možná vědí víc než já
plácnu jen nějaké slovo
něco jako "proč"...
Musím zapomenout na tvou vůni
co tak rozkošně vplouvala
do mých nádechů
na tvůj hlas
co chlácholil vojsko mých obav
když zdrcené ležely v zákopech
na tvé pohyby
co kormidlovaly mou loď představ
o bezbřehé eleganci
na tvé doteky
co mi navždy vypálily do kůže
cejchy té nejúžasnější vášně ...
... jak můžu zapomenout?!
Beru do rukou nůž
co líně ležel vedle mne
připravený již delší dobu
a řežu do masa
co mi tady nechala máma v troubě
Publikoval(a):
Opeth, 29.11.2011