Anotace: ..a vážky nad lekníny jim lásku popřály..

~~~*~*~*~~~
Na staré loďce pluje
zná tu mírnou řeku
nad hlavou má nebe
jen mrak dělá stín,
tam ze břehu mu mává
žena ve slamáku
v záliv vodních květů
chtěla by plout s ním.

U břehu zastaví
té ženě ruku podá
a ona potom s díky
do loďky přisedá,
ti dva pak v loďce plují
v ten záliv vodních krás
jeden květ leknínový
pak ženě zdobí vlas.

Muž ten ji obejme
vždyť víš,ty jsi má
co se mnou ráno snídá
a večer usíná,
ty chutnáš jako jahoda
jak tymián mi voníš
ve tvářích ruměnec,
mé lásky se bojíš?

Potom z té vodní krásy
ke břehu dopluli
a vážky nad lekníny
jim lásku popřály...

~*~~~*~*~*~~~*~

Publikoval(a): Květka Š., 26.11.2011