Anotace: Zase jedna taková

Sledoval jsem na cestě ptáky
I za větrem jsem toužil jít
Radostí měla být má cesta zpátky
I poučením mi měla být.

Úžas z cesty však vystřídal chlad
A mráz v duši mě k zemi tlačí
Musím jít dál, ač chce se mi spát
Mé chabé síly mi málo stačí

Mráz leží na duši jak čerství sníh
Samota tíží a ortel už padnul.
V dálce zmizel i lidský smích
A poslední květ už dávno zvadnul

Bitva je prohraná, můj život s ní
A nic se zpátky nevrací
V tom faktu skutečně těžko se sní.
když duše se z těla vytrácí

Prohráli jsem! jen můj křik
trhá děsivou temnotu
Prohráli jsme! Musím dál jít
Překonat těžkou samotu

Snad neklesnu dřív než před branami
snad až tam mi dech vystačí
však čeká mě zápas s hodinami
a vím, že už brzy přitlačí

Prohráli jsme! Ach, lide slyš!
i král nám v bitvě zahynul
Tak prosím utiš město svůj smích
když život se ve smrtí rozplynul

Publikoval(a): Acheiron, 24.11.2011