Anotace: když jste pro sebe stvořeni...

odložil jsem knihu
od Vesaliuse
a vyhlédl oknem...

ten den bylo počasí
co vyvolává mimiku
obličejových svalů
do půlměsíce
a láká rozpohybovat
dolní končetiny
a tak jsem navlékl
teplákovou soupravu
na svých dvěstěosm kostí
obalených svalstvem
potažených kůží
a vyběhl ven...

běžel jsem lehkým klusem
zahloubán pohledem do svých prstních kůstek
s myšlenkou
zda by nebylo jednodušší
být koněm s kopýtky
a když jsem pomocí
týlní a temenní kosti
pozdvihl hlavu
užasl jsem nad krásou
pohybové soustavy
jedné dámy
jak přede mnou vrtěla pánví
s půvabem souhry
hýždí
stehenních a lýtkových svalů...

vždy když si na to vzpomenu
cítím jak se plicními žilami
žene okysličená krev do předsíně
dutého svalu v osrdečníku
a za zavřenými víčky
pomocí vzruchů
zrakovými nervy do mozku
ji zase vidím před sebou...

ve zbylé kůře šedé
se hromadí nepopsatelná touha
impulzy citů jsou tak silné
že zasahují do ústředí rovnováhy
kterou ztrácím
s dovolením
rád bych vás políbil
na vnější část ústní dutiny
má slečno mnohobuněčná...

odpověděla vzápětí...

počkej mládenče
nejspíš si to neuvědomuješ
ale právě jsi vyvolal jadernou reakci
a tlakovou vlnu
ještě rychle vypočítám trajektorii
řízené páky
která setrvačností
popožene mou ruku
a určí místo dopadu
na tvé tváři
čímž tě uvedu
do valivého pohybu
a ty se svalíš
na půldruhého metru betonu...

já jsem totiž
z fyzikálního ústavu...

Publikoval(a): enigman, 24.11.2011