Anotace: Takhle to někdy určitě muselo vypadat v hlavách mnoha Velkých básníků v průběhu stovek let...odpusťte mi rozsáhlost.

Básník:
Na stůl už dopadá jen jediný paprsek svítilny...
rentgenuje mi sítnice,
nedbá úvodu k mé kronice,
kteráž to mapuje iluzorní svět.
...
Jen jedenkrát Jsi mi zulíbala zešedlé čelo...

Múza:
Až doneseš Mi Květ lilie, kterému není uvadnout;
až poslepu sepíšeš traktát o Mé kráse;
a pod maskou falešného hráče,
vyložís své karty na stůl -

Básník:
Pak tedy Tvé šedé oči poví, kde zakázané verše krást,
a když šťáva z borůvek obarví tenké rety,
pak odhalíš mi ohňostrojové vzněty,
které vyloudí více než shovívavý úsměv...

Múza:
Až budou kapičky svařeného vína Mi zatékat v
porcelánová ňadra;
až se šeřík sehne, aby Mi políbil Popelčin střevíček,
až zazáří lem krajkových spodniček;
pak snesu trochu tvůrčího věhlasu do tvých vlasů.

Básník:
Jsi krutá...však svádíš snadno,
měděné kadeře mi ovijí krk jako šál;
- kdo by o vyprahlou poušť stál? -
Jednou mě zahubí Tvá choroba.
...
Nikdy nehledím na souhvězdí;
individualismus každé z hvězd
je roven jednomu poupěti sevřenému v pěst...

Múza:
Můžeš Mi ukrást jedno políbení
dřív než tvé skráně vzbudí světlo denní,
pak už jen tenké sklo přesýpacích hodin
bude ti připomínat symboliku Mého posvěcení...

Básník:
Sladký neústupný démone, snad jednou se vyprostím
z tvého jha,
pak Tvůj šat unylé Persefony,
pohřbím i s granátovým jablkem do hlubiny -
má, Tvá smrt a znovuzrození...

Múza: Hlupáčku... .... ...

Publikoval(a): Lugilla, 21.11.2011