Anotace: Kdo může posoudit, co v životě má cenu a co ne?

Námraza jednou vše spálí,
rozdrtí písčitá zrníčka snah
v srcích narozených ve znamení Vah.

Zlámaná pečeť už nedá důvěry dopisu;
její adresát dávno se všeho vzdal,
když naposled na struny violy hrál.

Obratník Kozoroha se ohýbá do tupého úhlu,
třeba přerozdělí planetu
uzavřenou v krabičce ze sametu.

Nerozvážný poutníku,
možná chceš opustit tento divný svět,
obhajovaný i zatracovaný miliony vět.

Ta cesta ještě není u konce,
lze se ještě pomilovat s nadějí,
že nalezneš místo, kde budeš raději.

Posledním strofám už odzvonilo,
marně vdechujeme vzácnou vůni šafránu,
sami sobě soudci oděni do černého taláru.

Tak neotálej a vynes rozsudek...

Publikoval(a): Lugilla, 18.11.2011