Anotace: Jen my lidé dokážeme klamat okolí....na venek radost a uvnitř smuteční soukolí.

V hedvábných slovíčkách,
srdce své ukrýváš,
slzy své smuteční,
za řasy schováváš.

Rozum se zahalil
mlžným to oparem,
vzdycháš do poltáře,
každý den nad ránem.

V okolí pouštíš svou radost zvláštní,
duše ti odlétá, jak ptáci tažní.
Smutek vyplouvá z těla tvého,
když o samotě jseš, plakat by se chtělo.

Společnost dělá ti jen pes a kočka,
v rámečku zežloutlá společná fotka.
Sedíš u okna a hledíš na nebe,
čekáš, jestli zamává až kolem pojede.

Publikoval(a): Marci-Tami, 13.11.2011