rozloučit a smířit se se smrtí......nahlédnout smrti do očí a vědět,že příjde obrovská úleva.....kruté,ale smrt k životu patří.....a nejsou to tvrdý řeči.....k tomu patří i pláč a bolest,je třeba se tak dlouho trápit a brečet....dokud se s tím srdce nesrovná. básen se mnou něco udělala......k zamyšlení....bod.

14.11.2011 20:44 | Martin Havlíček

Uchop její dlaně
a nepouštěj, aby cítila, že není sama a má pevnou oporu, až do konce dnů.Přeji mnoho sil, také vím, jak je to bolestné:((.Kéž by přiletělo štěstí a přineslo na křídlech zázrak uzdravení..

13.11.2011 18:15 | CULIKATÁ

Ach broučku, těžko raditi, tohle já velice dobře znám... nn, žádné řeči o konci, ber co je teď, nepřipomínej to sobě, ani jí... chovej se, jako by ničeho nebylo, ber život takový, jaký je... nezměníš to, ale také ta bolest a konec bude snazší, v uvozovkách... ST!*** za sílu vyjádření.

13.11.2011 10:38 | NikitaNikaT.

I já jsem se takto sama sebe ptala,
když má nejlepší kamarádka umírala,
i když jsme obě věděly, že konec se blíží,
tak tam nahoru, do nebe, naše oči vzhlíží,
pro tu malou jiskřičku naděje,
že snad zázrak se ve chvíli uděje.

Tak jsem mlčela a jen ji do poslední chvíle za ruku držela.:-(

13.11.2011 10:30 | Marci-Tami