Anotace: Není to báseň, ale líčení se slabším odvarem úvahy...

Zima, krásná a chladná. Jaro, plné květů a zeleně. Léto, svěží a slunečné. A konečně podzim, vždy sychravý a na barvy bohatý. Čtyři roční období, čtyři naprosto odlišné a přesto dokonale se doplňující části roku. Každý z nás má rád jiné, někomu vyhovuje déšť a zima, někdo se radši se slunečními brýlemi natáhne na sluníčko a čerpá teplo z nádherného dne. Já osobně mám nejradši podzim. Jistě, často bývá označován za depresivní část roku, ranní mlhy že ani na druhou stranu ulice nevidíte, a sem tam přízemní mrazíky, až na zádech vám zamrazí. Mě ovšem tyto rozmary počasí nevadí, ba mi dokonce vyhovují. Ráda se procházím cestou plnou spadaného listí, které vypadá jako to nejkrásnější zlato světa. Ráda poslouchám vítr, prohánějící se korunami stromů, které vypadají jak umělcova paleta při malování mistrovského díla. Celá tato příprava na zimu působí uklidňujícím až uspávacím dojmem a proto v přírodě hledám uklidnění od všedních starostí běžného života. Podzim je tedy pro mě vlastně jiný svět, svět ve světě, kde se všechny moje starosti stávají pouhým zátiším a do popředí mých myšlenek proudí především pozitivní vzpomínky smíchané s pocity klidu… myšlenky, které neruší nic, kromě častého štěbetání opeřených obyvatel lesa, ohlašující pomalý avšak přesto blížící se příchod zimy a lačnící po něčem k snědku. A to, co na podzimu nejvíce obdivuji? Je to jeho nepředvídatelnost. Zima i léto, jistě, mají své rozmary… ale vždy je jen teplo, nebo zima, zatímco podzim může být chladný i teplý, nepříjemný i příjemný nebo, slunečný i deštivý. Možná je to tím, že v něm tak trochu vidím svou povahu. No řekněte: Kdo není občas náladový?

Publikoval(a): Globodecristal, 11.11.2011