Anotace: Svět očima umírajícího člověka.

Před očima probíhá mi svět,
jak smrt mou zvěstuje stínový zvěd,
pomalu pohasíná jiskra života,
a duši mou obklopuje temnota.

V noci jsem šel,
a tiše si pěl,
když do srdce dýky mi vrazil,
hrozný pocit smutku ho mrazil.

Temné oči, ústa zkřivená,
jeho činnost zlostí živená,
tak tam stál a naříkal jen,
že tohle vždy byl jen jeho sen.

Vidím, jak s rodiči si hraji,
jak stojí na skále kraji,
jako dítě smál se všemu hned,
jak jablko s hruškou jsem si plet.

Tolik věcí, co jsem nestihl,
radost svou jsem špatně vystihl.
Poslední minuta mi zbývá,
Smrt již své věrné sluhy vzývá.

Tak se teď se světem pomalu loučím,
do náruče smrti se pohroužím.

Publikoval(a): Mikka Talvinen, 11.11.2011