Anotace: Každý rok plujeme s ženuškou na kánoi cestou vzpomínek a je na co vzpomínat, je čemu děkovat

++

Vidíš, moje milá
jak krásné je Labe, naše řeka
vzpomínáš
tam u té olše, jsi mě prvně zřela
vůkol když keňa má tiše jela
já spatřil tvá plachá očka též
osmělil se a zeptal
ve vlnkách, zda pohoupat chceš.

Bosá nožka tvá
dotkla se lodě kýlu
Amorův zasáhl mě šíp
srdce v krku měl
a v přetlaku každou žílu
nepoznal já dosud chvíle
kdy bylo mi líp.

Podívej má milá
tam na svěží louce
co šípek voní v květu
tam prvně vyznal jsem ti lásku
a šeptal nejněžnější větu
jen Ty a já
a řeka kolem tiše plula
rděla se studem
z červánků barvu pila.

Vzpomínáš ženo má
život náš byl jako řeka
do neznáma, co stále spěchá
byl plný divokých peřejí
z nichž posíleni my vypluli
s novou nadějí
klidná, že čeká nás hladina
jež mezi břehy se rozpíná
že čeká naše louka
a v ní ty
nejkrásnější květina.

Hle, ženuško má
klidně jak plyne řeka
naši už zas keňu čeká
pojď, poplujeme dál spolu
pádlo svorně zanoříme
do hlubin
nahoru a dolů
pojď, náš příběh
zapějeme milované řece
máme jí zač děkovat
… přece

++

Publikoval(a): Kars, 11.11.2011