Ty ...
Ty ...
.....................
.....................
Pozapomenutý chameleón noci převlečený za barevného šaška .
Někdo z povzdálí pozoruje sám sebe a díví se ,
že tak nevypadá .
Tvá bílá nahota pochází z padlého anděla ,
co dal přednost lásce , před nesmrtelností nebe .
Jsi něco tak zázračného , že každé vysvětlení tvé krásy
a citu pokulhává samo před sebou .
Tvá lehkost s níž žiješ svůj život , mi připomíná ,
uspořádaný let tažného ptáka do teplých krajin .
Jen proudící řeka možná připomíná tvůj věk ,
v neskažené mladosti zapomenutého léta .
Když líbáš , každý nerv mého těla kamení úžasem ,
nad tvou vstřícností jahodových rtů .
Je na čase začít hledat tvé stopy , které jsem
v návalu hloupých zbytečností ztratil .
Vím , že někde jsi a máš na jazyku stejné otázky ,
jako má otevřené srdce stvořené pro lásku .
Každou noc stahuji do svých náručí světlo hvězd ,
abych mohl vytvořit tvou podobu , podobnou ,
samotnému Bohu …
Jen slova básně mohou vyjádřit to ,
co se dávno rozplynulo v zapomenutí duše .
Vím , že naděje umírá poslední , proto neustále doufám ,
v nemožné a pro druhé zbytečné .
Snad , někdy začneš přemýšlet o všem , co člověk ztrácí ,
v okamžiku , kdy přestává milovat …..
Odhodlán , odejít navždy …
Publikoval(a):
kavec, 11.11.2011