Pod okny ...
Pod okny ...
..............
..............
Chodím v studeném dešti pod okny ,
v nějaké slepé naději , že světlo prolomí tmu ,
a já uvidím po měsíci , tvoji tvář.
Na skla brýlí mi padají dešťové kapky .
Je mi dost zima , ale v srdci ,
stále cítím naději , že dnes se mi splní
dávné sny ...
Čekání se pomalu stává v mém životě ,
tím základním .
Čekám stále na tebe , i když si připadám ,
sám sobě moc divný ...
Stojím pod okny tvého domu .
Ty o mě nevíš , a ani neodhrneš záclonu ,
aby ses podívala z okna ven .
Do obrazů rozpršených kaluží .
Do očí , které na tebe dole čekají .
Do samotného srdce lásky ...
Postupem času a mém prochládání z deště ,
se stáváš pro mě nedobytnou modlou ,
Sněhové královny , bez citu a bez srdce .
Odcházím a se mnou odcházejí všecky naděje ,
na naše setkání , pod tvými okny ...
...............
...............
Publikoval(a):
kavec, 10.11.2011