Anotace: nikdy nevíš...

Temná síň, pavučiny přes okno ve zdi kamenné, 
světla málo, jak ze vzácného pramene. 
Na stole vyhořelá svíčka,
mrtvá, jako oči, jež už nepřikryla víčka.
Na archu papíru spočívá tvář muže, 
kterému se do vrásčité tváře vepsaly stopy tuže.
Otisk toho co v papír psal, 
otisk stesku, který na papíře zanechal. 
Nevěděl, zda někdo bude číst, 
přesto popsal každý volný list.
 
Bohaté přátele jsem k sobě zval, 
chudým se však jenom smál. 
Chuďasovi do vyžírky nadával
a  honosné večeře jsem pořádal. 
Za ruku drží mne však chuďas dnes
a z přátel bohatých neštěkne po mě ani  pes. 

Tak ten kterému se nejvíc smál, 
posledni mu službu prokázal.

Publikoval(a): andel.smrti, 9.11.2011