Anotace: Marná snaha...

Studená dlažba - krvavá tvář
špinavý a pochroumán sedím u zdi sám
šedé světlo a temná zář
o svůj vzhled se již dávno nestarám.

Prach mě dusí - deprese sžírá
přátelství to vždy pouhou iluzí bylo
blázen je ten - kdo se silnějším vzpírá
kdybych zmizel nic by po mně nezbylo.

Ještě však naděje zde přežívá
ta co v kresbách a temných skorobásních je
i toto neumění mě pohřbívá zaživa
dosud nic neumím - ve všem mě někdo zakryje.

Stále střádám střípky bytí svého
nemluvím - jen hledím skrz
vidím v nich jen člověka neschopného
úspěch - toť nedobytná tvrz.

Publikoval(a): Averzus, 2.11.2011