Anotace: soukromé navracení

Jsem úplně sám cestou na vlak
a i ten plný osobák, stavící v Řečkovicích
vlastně nikoho neveze.

Dech říkonínského nádraží voní pražci a trávou sežehlou odkvetlým létem.
Cloním si oči a už kousek pode vsí chrastí Libochůvka o kameny.
Bez proměny.

Není to daleko po proudu na místa dávných táboření.

Konec září po vymření zazáří červení jeřabin.

Pak tůň s hladinou do pasu, zaklenutá zlatem březového listí.
Plavu tím bohatstvím a zjistím, že voda studící do slabin
mě hřeje vnitřní radostí.

Budou zrát trnky.
Ještě mrazem aby přešly a ztratily trpkost.
Jako já právě tady a právě teď.

Publikoval(a): René Vulkán, 27.10.2011