Anotace: Protože ty zkrátka nikdy nejsi jednoznačný...

Chybíš mi od rána do soumraku
a když ten předlouhý den skončí,
vidím tvou tvář v každém z nočních vlaků,
vidím tvůj úsměv, jak se loučí.

Tvá vůně mě přivádí do rozpaků,
šíříš svůj šíleně špatný vliv,
nemoc, co zabíjí bez příznaků,
jsi můj soukromý osmý div.

Chytám se stébel tvých vlčích máků,
když vodíš mě za nos svým vtipem.
Naslouchám tajemstvím tažných ptáků,
vždy když si sůl do svých ran sypem.

Líbám tě silou svých pravých háků,
držíš mě v šachu jen náhodou,
jsi nejlepším ze svých vlastních žáků,
dáváš mi lásku s malou výhodou.

Publikoval(a): Sedmnáctka, 15.10.2011