Anotace: Bílé zlato a v něm diamant jenž se nepřestane nikdy nosit,tak jako smrt nás nepřestane nikdy kosit.

,,...v přeplněné kádi kupím korýše
a dolévám si vína do číše


Čekám až mi sama bolest napíše
pozvánku do říše.


Po cestě potkala mně ulita
smutkem prázdna pokrytá.


...a Já...
jak láhev vína dopitá



V šuplíku v podkroví
kdo nám jenom odpoví

-je prstýnek-

ukryl jej tam tátův tatínek
po smrti jeho ženy

byla válka a nacisti
měli pro smrt vjemy.


Dnes zdobí prst další ženy
a vzpomínky jsou poraženy...,,

Publikoval(a): Lavander, 4.10.2011