Ztracená láska
Ztracená láska
Já lásku jsem měl,nic lepšího jsem nikdy nechtěl,aby byla dlouhá a věčná,vzájemná láska naše neskutečná.Já měl tu holku vždycky nejvíc rád,pořád jsem se s ní musel smát,a nemusel se ničeho bát,protože v našem vztahu neexistovalo slovo „lhát“.Láska to byla vážně velká,i když hranice našich citů byla hodně tenká.Ale vždycky jsme všechny problémy ustáli,na sebe se krásně usmáli,a dál se vzájemně milovali.Vzpomínám na dny strávený s ní,když teď moje oči po nocích bdí do chladných zdí co se kolem mě svírají,a moje city zžírají,a z okna koukám jak z nebe hvězdy padají,a vím že mou bývalou lásku z té temné oblohy hlídají.Jediný co jí teď chci říct,je,že ji mám pořád rád,ale už ji nikdy nemůžu milovat,nemůžu jí lhát.Jedinej kdo mě nikdy nezklame a podpoří,jsou moji kamarádi dobří,který bych za nic na světě nikomu nedal,protože nevim co bych bez nich dělal.A vím že nemá cenu se trápit,při vědomí,že to co se stalo,už stejně nejde zvrátit,ale i když si to pořád říkám,tak vím že stejně zas budu do polštáře mlátit,a budu ty dobrý časy chtít vrátit.A stejně to je snaha marná,tak mi teď pomůže cigareta pro mě blahodárná.A nebo ne?Kdo ví,co za zážitky mi osud zas připraví…
Publikoval(a):
Mrazy, 29.9.2011