Anotace: právě se mi stalo...

Když pomyslím na sílu naší touhy,
na to čekání-dlouhý,
na to,co by se mohlo stát,
když jedno z těl má po druhém hlad.

V barvách pestrých a vůně kokosu,
oči přivřené,nasáváš do nosu,
ruce jak plášť dešťový se zdají,
když tělo mé zakrývají,…

Dech rychlý, ne-li zběsilý,
odhodlání tvé tě posílí,
pojď být chvíli můj,
polibky mé tělo zahrnuj.

Všechno ti do „puntíku“ vrátím,
ale zatím,
představy o tom mě sytí,
jak zapletená těla,bouří se , pak vznítí…

Publikoval(a): Yll, 26.9.2011