Anotace: začátek je myslím od Fouska,mé je jen pokračování...

Jsem blázen,
který hledá svět,
kde láska chodí s lidmi spát,
kde ženy místo andělů
své muže chodí objímat.

Tvá dlaň je pro mne náměstí,
kde večer čekám na štěstí.


Kde večer čekáš na lásku?
Tak sundej z očí pásku.
Jsem přece černý anděl
co nosí lásku, bolest, smutek - můj úděl?

Má dlaň je plná rozpaků,
však chtivá něžných doteků.
Pak něhu změnit za vášeň
a ukojit tu trýzeň.

Obejmout svého muže
a proniknout do jeho kůže.
Pod kůží cítít teplo,lásku,touhu
....................................chtíč...
a v srdci nejsou kamínky
v očích je vidět plamínky.

Cítit jak do mě proniká
a mokrý klín mu uniká.
Zlobí a svádí velmi rád
je chtivý, žhavý, má stále hlad.
Jak zázrak vnímat tu chvíli souznění
a nekonečného spojení.

Však nasytit mě není snadné,
chci vše , dávat i brát, i srdce zrádné.
Nestačí ukojit jen tělo, klín,
osud si hraje... přichází splín.
...................................a zázrak je pryč

jen blázni jsou tu dva...

Publikoval(a): mazlenka, 13.9.2011