Anotace: na podzim roku 2009

Zohavení, vybavení
vracíme se k tomu,
co není
a uprostřed nás
se to rozplývá.

Je tady nic,
není tu něco,
je tady já, sic
mění se v nikdo.

Jakoby sám,
jakoby sama,
není to klam,
je tady dáma
a pán.

Jako dva, když pouští se do dveří,
zvou se zdvořile na večeři,
tak sladce se příšeří
v světě ukrývá.

Možná je příliš marnivá
představa světa,
v němž schránka tělesná
žije,
přitom rozumná duše umírá.

Umírá v slzách,
je jí to líto,
že svět se dělí na neurčito
a smysl kdesi v dáli
odtéká v slaném potoce,
v moři, v zátoce.

V zátoce smutku
blázni se rozesmáli,
hle, smíchem otřásá se skála,
jaká krása vskutku,
když jsi uprostřed nich stála.

Smích v zátoce,
sůl v potoce,
úsměv na tváři
nadosmrti září
bláznivou duší.

Publikoval(a): Baruet, 18.8.2011