Anotace: tahle básnička je o soustředění badmintonistů,které bylo nejlepší.Mám vás všehny strašně moc ráda ¦¦¦

Vzpomínám při písni na ty krásné chvíle,
Kdy jsme všichni byli v plné síle.
Pocity mé jsou smíšené,
Radostné plné stezku a smutné.
Smutné protože to skončilo
A já chci aby se to vrátilo.
Vím, že se tam musím vrátit,
I kdybych měla poslední kapku krve vypotit.
Přátelství a láska tam vládne,
A doufám, že mezi námi nikdy nepomine.
Na barevné chatky jsme nadávali,
Ale ani tak jsme nechtěli aby nám je zavírali.
Pak tam byli Eda s Kobrou,
Jim jsme každou noc říkali dobrou.
Vřískot kytary se nesl vzduchem.
Sem tam nám to hýblo sluchem.
Každý večer jsme švihali švihadlem,
A při tom si krátili čas slovním fotbalem.
Neznali jsme písně Nenávratná,Panenka nebo Pocity,
Ale teď když zavřu oči slyším písně jen tady ty.
Toho co chci napsat je moc,
Ale už se pomalu blíží noc.
Měsíc už mi nesvítí,
Říká, že zítra mi Slunce posvítí.
Už přestávám snít a vracím se na zem,
Rodiče mi říkají přestaň snít už ten sen.
Tak jsem poskládala slova k sobě,
A někdy je snad ukážu i Tobě.

Publikoval(a): Krypl Miška, 14.8.2011