Proměny
Proměny
Na jaře rozkvétá
života paleta,
barvy se rozehrají.
Teplé, jemné tóny,
svět žlutý, červený,
dětství plné radosti, lásky.
Pak vůně léta,
život jen vzkvétá
v šťavnatých meruňkách, jahodách.
Zlatavé odlesky slunce žáru,
city zapálené v požáru,
nejhezčí života kus.
Smutky ty úzkosti,
podzimní starosti,
vzpomínky z léta jen.
Barvy té spadlé krásy,
šednoucí vlasy,
listy spadané na mokrou zem.
Ozvěny kapek v stopách jinovatky,
hledání cesty zpátky
a návrat ke kořenům.
Uvnitř málo mízy,
ta síla už mizí,
mráz zulíbal okenice.
Proč jen je tak cizí,
sedí a nezmizí
zima ta krutá, ledová.
Skleněné moře i řeka,
síla ukrytá, odvěká
a marný strach z ní.
Je přeci tak krásná,
i když uhasíná
v ní života pouť.
Bílé vlasy a hůl,
hodnoty ryzí jak sůl,
když člověk má, neumírá.
Publikoval(a):
Baruet, 11.8.2011